Ohlasy z roku 2015 - 8. ročník:

Reportáž Brněnského deníku Rovnost 10.4.2015

Hromadnou dopravu ovládli závodníci. Páteční odpoledne patřilo v Brně Šalinění

U smyčky tramvají na Mendlově náměstí postává dav lidí s plány brněnské hromadné dopravy. To není demonstrace proti podniku, který přepraví denně tisíce cestujících. V pátek se tady sešli závodníci osmého ročníku soutěže Šalinění. Závodu, který se odehrává v dopravních prostředcích v celém kraji.

Za normálních okolností nespěchám, nejezdím hromadnou dopravou. A když už, tak nedobíhám. Nerada závodím. Páteční odpoledne se ale normálním okolnostem vymykalo. „Závodem chceme propagovat hromadnou dopravu. Brno má možná nejlepší dopravní systém v České republice," osvětlil myšlenku soutěže hlavní organizátor Jiří Kalina.

Sedím v přeplněné tramvaji ozdobené nápisem Šalinění a nechávám se odvézt neznámo kam. Dva desetiletí kluci na vedlejších sedadlech dolaďují strategii a přemýšlejí, kam asi jedeme. „Jo, určitě na Geislerovu, tam je manipulační kolej," přesvědčuje svého kamaráda jeden z nich. Spojení manipulační kolej slyším poprvé v životě. Začínám se bát, že i po intenzivní dvoudenní přípravě nemám proti těmto borcům šanci.

Můj desetiletý konkurent měl pravdu. „Pro start závodu si vybíráme místo, kde můžeme chvíli stát, aniž bychom zpomalovali dopravu," vysvětlil mi před výjezdem z Mendlova náměstí Kalina. Na Geislerově se asi osmdesátihlavý dav rozprchne do různých dopravních prostředků v obou směrech. Někteří vyrážejí objíždět bonusové zastávky, jiní míří do okolí Brna lovit body za zóny. „Jsme tady, protože jsme si to chtěli vyzkoušet. Strategii jsme vymýšleli včera večer," svěřuje se mi závodnice Žaneta Dočkalíková. Moje taktika spočívá ve sbírání bodů za bonusové zastávky, které nám organizátoři řekli až v tramvaji cestou na start.

A tak začíná tříhodinový kolotoč značení kontrolních lístků, zapisování ujetých tras do tabulky, prohlížení plánu, listování v jízdním řádu a počítání, v kolik bude na mojí zastávce spoj, který o pět minut dříve vyjel ze smyčky. Zapisuji si prvních dvacet bonusových bodů za zastávku Akátky a směle pokračuji na Špačkovu. Čtyřka se přepíše na jedničku a já tak mám body navíc.

Na Komenského náměstí mé výpočty selžou. Z nepříjemné situace mě vytrhne kolem projíždějící tramvaj Šalinění, na kterou zběsile mávám modrým bločkem s kontrolními papírky do označovačů. „To je dost beznadějný pohled," hodnotí fotografii mého unaveného výrazu organizátoři. Z bonusového bodu na bonusovou Čápkovu skoro běžím.

Mé plány vychází. Na Koniklecové potkávám Vojtěcha Popelku, se kterým jsme se setkali na startu. Z Jírovcovy na Kohoutovickou hájenku jedeme společně. „To nedáš. Za každou minutu máš deset minut dolů," upozorňuje mě Popelka. Znovu počítám. Pokud všechno pojede podle jízdního řádu, budu mít ještě dvě minuty k dobru.

U zoologické zahrady přeskakuji z autobusu na tramvaj. Trojka, tou jsem ještě nejela, to budou další body. Do konce zbývá deset minut, se zoufalým pohledem upřeným na hodiny v jedničce sleduji čas a počítám, jestli stihnu přijet bez bodové srážky. Někteří odvážlivci u výstaviště ještě přestupují na trolejbus. Bodů za zastávku se vzdávám a radši dojedu s tříminutovou rezervou.

Narychlo počítám body. 308. „Většina závodníků končí s dvěmi sty nebo třemi sty body. Měli jsme tady ale i takové, kteří zvládli pět set," vysvětluje mi Kalina. Z Mendlova náměstí mě odváží šestka. Tou jsem v pátek ještě nejela.

Martina Pavelková

Zdroj: http://brnensky.denik.cz/zpravy_region/hromadnou-dopravu-ovladli-zavodnici-patecni-odpoledne-patrilo-v-brne-salineni-20150410.html

Akci pořádá Sdružení přátel Jaroslava Foglara a každý rok se těší ze stále rostoucího počtu soutěžících. Kromě brněnského Šalinění se pod názvem Lítačka konala stejná akce v Praze.

Zpět na výběr ročníků